Vyšší moc se řadí k docela záhadným právním institutům. Příprava této studie v roce 2019 sledovala zapojení do širšího vědeckého projektu a byla určena jako referát pro XXVIII. Karlovarské právnické dny plánované na rok 2020. Konference se posléze neuskutečnila ze známých důvodů, jež ukázaly, že co bylo míněno jako ryze teoretický text, nalezlo vzápětí i svůj praktický význam. Na žádost redakce a se souhlasem vydavatele sborníku se studie zpřístupňuje zájemcům ve Slovenské republice. Příspěvek je pro účely publikace v Súkromnom práve poněkud upraven, jeho základní zaměření a struktura jsou však zachovány. Zabývá se otázkami, jak se k vyšší moci staví různé právní řády, jak na ni nahlíží právní nauka a jak hledí na rozdíl mezi vyšší mocí a náhodou a jak se k této problematice staví soudní praxe. Poukazem na širší výběr ze soudních rozhodnutí se v závěru stati konstatuje, že i v moderní době se justiční praxe staví k situacím typově shodným s těmi, které byly předmětem rozhodování již v meziválečné době, v zásadě shodně a s obdobnými závěry.
1. Právní úprava
Vyšší
1)
moc
2)
má význam pro soukromé i pro veřejné právo. Přesto se zdejší zákonodárství k pojmu samotnému stavělo spíše zdrženlivě. To platí také pro někdejší státní útvary, do nichž české země patřily před vznikem České republiky, byť se ani tehdejší legislativa pojmu "vyšší moc" nevyhýbala. Najdeme jej v někdejších právních předpisech z oblasti práva směnečného a šekového,
3)
dopravního a poštovního,
4)
pracovního,
5)
správního
6)
nebo finančního.
7)
Zdá se, že na slovenském území bylo podobných úprav ještě méně.
8)
V dobách společného česko-slovenského státu došlo ke kodifikaci občanského práva v zákoníku č. 141/1950 Sb., jehož § 351se zmínkou o neodvratitelné náhodě inspiroval Lubyho k obsáhlejšímu výkladu o vyšší moci v jeho stále pozoruhodné monografii.
9)
Dnes v českém právu nacházíme ustanovení o vyšší moci v zákone č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ďalej aj "občanský zákoník" alebo "o. z.")
10)
i v zákoně o ochraně státních hranic a v některých dalších našich starších i novějších zákonech.
11)
Žádné z těch ustanovení, jež
vis maior
vzpomínají výslovně, ji však blíž necharakterizuje.Pojmové vymezení vyšší moci se ale běžně spojuje s § 2913 odst. 2 o. z. obsahujícím právní pravidlo o vyloučení povinnosti k náhradě škody při porušení smluvní povinnosti.
12)
Občanský zákoník stanoví, že povinnost k náhradě škody nevznikne, pokud smluvní povinnost byla porušena v důsledku mimořádné překážky, která vznikla nezávisle na vůli povinné strany jako překážka nepředvídatelná a nepřekonatelná. Nejen odborná literatura, ale i důvodová zpráva spojují tyto znaky s pojmovým vymezením vyšší moci, zákon však v citovaném právním pravidle výrazu "vyšší moc" nepoužil. Myslíme, že to není nedostatek zákona.
13)
V literatuře najdeme odůvodněné názory, že se citované ustanovení sice vztahuje na případy vyšší moci, ale kromě toho dopadá i na některé další situace.
14)
Není tajemstvím, že § 2913 odst. 2 o. z. má svůj inspirační zdroj v § 374 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník a že ten našel svůj vzor v § 252 zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) a hlavně v čl. 79 Úmluvy o mezinárodní koupi zboží. Literatura k těmto ustanovením často zdůrazňuje, že jde o vyšší moc, jakkoli ji žádné z uvedených ustanovení výslovně nevzpomíná.
Je důležité připomenout, že kromě § 2913 o. z. najdeme v zákoníku větší počet ustanovení, která mohou být pro posouzení dopadů vyšší moci do soukromoprávních poměrů relevantní. Nedávno na to upozornil Josef Šilhán,
15)
ovšem se zřetelem k záběru své monografie jen s poukazem na ustanovení ze sféry smluvního práva. Ale četná další ustanovení občanského zákoníku míří i do jiných oblastí. V kodexu najdeme právní pravidla počítající například s právními důsledky událostí, okolností nebo příčin mimořádných
16)
, nepředvídatelných,
17)
výjimečných,
18)
rovněž nových
19)
nebo závažných,
20)
také se změnou okolností
21)
apod. Všechna tato ustanovení, a také ustanovení o náhodě,
22)
přestože mají různý záběr, mohou mít význam i v případě zásahu vyšší moci. Tak například § 1277 o. z. stanoví, jaké právní následky má, mimo jiné, pro služebnost cesty situace, kdy se cesta stane neschůdnou působením náhody. Hypotéza nepochybně dopadá i na případ neschůdnosti cesty v důsledku vyšší moci. Stejně tak výměry § 1469 o. z. o nepředvídatelné okolnosti nebo § 1542 o. z. o mimořádné události dopadají, mimo jiné, i na případy vyšší moci apod.
Ambicí tohoto příspěvku není lustrovat všechny české právní předpisy týkající se soukromého práva z toho hlediska, zda některá jejich ustanovení třeba i nepřímo zohledňují vyšší moc. Nicméně hodí se poukázat alespoň na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ďalej aj "zákoník práce" alebo " zák. práce"), který v osmi ustanoveních spojuje tam formulovaná právní pravidla s mimořádnou událostí.
23)
Při práci s tímto pojmem zákoník práce není příliš konsistentní. Například někde rozlišuje mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody jako souřadné kategorie [§ 41 odst. 4, § 139 odst. 1 c) zák. práce],
24)
jinde je řeč o
"živelních událostech a jiných obdobných mimořádných případech"
[§ 90 odst. 2 písm. e) a § 91 odst. 3 písm. e) zák. práce]
25)
apod. Ale myslíme, že správnější je vzít za nejvýstižnější § 102 odst. 6 zák. práce, kde je řeč o
"mimořádných událostech, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí".
Pojem "mimořádné události" je v Česku při tvorbě právních předpisů vůbec dost populární; vyskytuje se v několika desítkách zákonů a vyhlášek, to je několikanásobně víc než na Slovensku.V zahraničních úpravách - a máme na mysli hlavně občanské zákoníky - se s vyšší mocí počítá, byť někdy na ni zákonný text výslovně neodkazuje.
Slovenský právní řád je českému nejbližší. Jak je známo, slovenský Občiansky zákonník(ďalej aj "Občiansky zákonník" alebo "OZ") stále vychází z někdejšího československého základu vytvořeného zákonem č. 40/1964 Sb., byť podstatně pozměněného. V tomto zákoníku se vyšší moc nepřímo vzpomíná v § 420a OZupravujícím podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody způsobené provozní činností. 26)
Celkem snadno najdeme v Občianskom zákonníkuodkazy na vyšší moc, například v § 428,27) ale také v § 421, § 433 odst. 1 a 2, § 517 odst. 3, § 651 nebo § 751 28) a v odkazových paragrafech § 432, § 435 a § 437. K nim lze připočítat například také zákonná ustanovení odkazující na působení náhody.29)
Vedle těchto úprav je nutné připomenout zákon č. 513/1991 Zb.Obchodný zákonník (ďalej aj "Obchodný zákonník" alebo "OBZ") s jeho známým § 374, jehož obsah, srovnatelný s § 2913 odst. 2 o. z., je s vyšší mocí rovněž spojován.
30)
Zákon č. 311/2001 Z. z.Zákonník práce (ďalej aj "Zákonník práce" alebo "ZP") má několik ustanovení o mimořádných událostech
31)
nebo mimořádných situacích.
32)
Zvláštní význam má § 252o,
33)
kde v souvislosti se zvláštními opatřeními vyvolanými onemocněním Covid-19 stanovují zvláštní právní pravidla pro pracovní poměry ujednané na dobu určitou.
Přístupy patrné z českých i slovenských kodifikací obecného práva občanského i zvláštních soukromých práv naznačují různé postoje k problematice vyšší moci. Všechny uvedené zákony s působením vyšší moci počítají, byť je zřejmé, že většina z nich výrazu "vyšší moc" vůbec nepoužila a ponechala jej systematickému pojmosloví doktríny. Kromě toho, rozličné zákony, ba i různá ustanovení téhož zákona používají různá označení. Ostatně ani český občanský zákoník, který o vyšší moci na několika místech výslovně normuje, nepřikročil k jejímu definování, byť praxe i nauka, jak již uvedeno, hledí především na § 2913 odst. 2 o. z. Nelze však pomíjet ani § 2925 odst. 1 o. z. s jeho důrazem na vyšší moc jako externí sílu.
34)
Takové uchopení látky v normativním textu navozuje dojem nesystematičnosti, ba chaosu. Leč nelze přehlížet řadu zahraničních kodifikací vykazující obdobný přístup. Větší množství kodifikací občanského práva románské právní kultury - občanské zákoníky Belgie, Francie, Haiti, Itálie, Španělska, také většiny států latinské Ameriky a některé další - staví při konstrukci zvláštních důvodů liberace nebo exkulpace na bipartici (zpravidla neodvratné, mimořádné, neobvyklé) náhody a vyšší moci.
35)
O rozdílu mezi obojím se přirozeně dlouho vedou obsáhlé diskuse,
36)
komplikované i tím, že výrazy
cas fortuit, caso fortuito
apod. (doslova "nahodilý případ") míří spíš k náhodě bez bližšího určení, zahrnujíce v to i
casus minor
.Tak například španělský
Código civil
zná vyšší moc (
fuerza mayor
)
37)
i náhodu (
caso fortuito
),
38)
ale nedefinuje je. Avšak při úpravě zemědělského pachtu přikročil v čl. 1575 k rozlišení náhod obvyklých (
casos fortuitos ordinarios
) a neobvyklých, mimořádných (
extraordinarios
). Neobvyklé náhody příkladmo vypočítává. Řadí mezi ně požár, válku, mor, mimořádnou povodeň, nálet sarančat, zemětřesení a jiné stejně neobvyklé případy, které smluvní strany nemohly rozumně předvídat.
39)
Středoevropan by tyto případy jistě chápal jako působení vyšší moci.Podíváme-li se na vybrané zahraniční úpravy podrobněji, vidíme, že k pojetí vyšší moci přistupují různorodě. V zásadě lze zaznamenat tři rozličná pojetí.
Jednu skupinu představují kodifikace, které vyšší moc jako pojem vůbec nezmiňují. Není to jen případ slovenského Občianskeho zákonníka. Jde také o rakouský ABGB, švýcarský ZGB, maďarský
Polgári törvénykönyv
, uruguayský
Código civil
a další. Tím není řečeno, že by s vyšší mocí nepočítaly, ale volí jiná vyjádření, ať už vztažená ke konkrétnímu institutu,
40)
anebo obecnou formulací pro větší počet případů.
41)
Druhou skupinu tvoří kodifikace, které pojem znají, ale nepřikročily k definici. Některé jej používají relativně často, například občanský zákoník Nikaraguy celkem pětadvacetkrát. Zpravidla se však vyšší moc zmiňuje spíš střídmě a v ustanoveních týkajících se dílčích konkrétních institutů. Tak tomu je v případě německého BGB v souvislosti s promlčením, timesharingovou smlouvou
42)
nebo náhradou škody na vnesených věcech (§ 206, § 484, § 701), italské