Nadační právo je citlivá oblast soukromého práva, zrcadlí nejen osobní vůli zakladatelů nadací, ale také společenskou afinitu k filantropii a k podpoře veřejných věcí soukromými zdroji. Ač se mnohdy zdá, že dnes jsou nadace zejména nástrojem soukromé vlastnické správy, jejich role je širší, a proto by i jejich právní úprava měla být dotažená. Ostatně velké nadace typu Zeit Stiftung nebo Nadace Jana Husa jasně ukazují, že se v nich mohou kumulovat velké majetky, které slouží širokým společenským potřebám. Současně však, a to zejména sleduje dále diskutovaná novela slovenského nadačního práva, nadační právo moderní právní řády „privatizují“ a podporují jeho využití pro soukromé účely. Tento trend vede k uvolnění regulace, k hledání racionálních foundation governance pravidel (viz třeba Swiss Foundation Code), a tedy standardizaci světa tohoto druhu právnických osob. Strukturálně pak tedy obě regulace, tedy veřejněprospěšní nadace i soukromé nadace, tvoří dvě strany jedné mince a musí být právně i daňově nastaveny tak, aby nabízely racionální volby a řešení.
Slovenské nadace pro správu rodinného majetku - pohled a inspirace zvenčí
Vydáno:
25 minút čítania
Širší souvislosti
Snad neurazíme, ale zdá se nám, že nadační sféra ani její právní regulace nebyly nikdy na Slovensku zvláštní právně-politickou prioritou. Platná zákonná úprava, nastavená na počátku třetího tisíciletí zákonem č. 34/2002 Z. z.o nadáciách (ďalej aj "zákon o nadáciách"), dodnes určuje užití právní formy nadace výlučně pro veřejně prospěšný účel. Zároveň se vyznačuje (v mnohých jurisdikcích již dávno překonaným a opuštěným) rysem určité přeregulovanosti a současně výrazným omezením autonomie vůle zakladatelů. Potenciální zakladatelé nadací tak nemají příliš prostoru, ve kterém by mohli svou nadaci dotvořit k "obrazu svému". Zvolený přístup má, mimo jiné, za následek, že se o právní formu nadace nikdo příliš nezajímal a nezajímá, a nadační právo stojí na pokraji zájmu odborné veřejnosti. Nikoho proto nepřekvapí, že až na několik desítek nadací, které vznikly (až na čestné výjimky) spíše jako nástroj daňové optimalizace či jako projev plnění CSR (ESG) požadavků svých (zpravidla korporačních) zakladatelů, slovenský nadační sektor příliš nevzkvétá.
1)
Na druhou stranu lze současně pozitivně vnímat, že spolu se změnami, ke kterým dochází ve slovenské společnosti, se tento přístup pozvolna mění, resp. vykazuje tendence změny. Také do slovenských rodin (a rodinných podniků) dorazila poptávka po vhodných nástrojích mezigeneračního majetkového předávání majetku, a to pokud možno způsobem, který by omezil či snížil negativní důsledky ohrožení kontinuity majetku, které se (s ohledem na plynutí času a konečnost lidské existence) jeví jako nevyhnutelné. Patrna je rovněž snaha o omezení dopadů nevhodného "drobení" majetku v rámci dědické sukcese a využívání zahraničních právních nástrojů k těmto účelům.
Ke zvýšení zájmu o nové nástroje správy majetku na Slovensku (i napříč Evropou) také, samozřejmě, napomáhají i jiné vlivy ekonomické a psychologické. Ruku v ruce s postupnou kumulací majetkových hodnot stále většího počtu soukromých osob jde rovněž i sílící pocit odpovědnosti obyvatel jednotlivých zemí za udržitelný rozvoj prostředí, ve kterém žijí. To celé, společně s nezanedbatelnou rolí změny demografické struktury společnosti, směřuje společnost i zákonodárce ke strukturálním úvahám o nových formách správy majetku a regulaci nadací a dalších fundačních nebo trustových struktur.
Slovenský zákonodárce se na uvedené vývojové tendence pokouší aktuálně reagovat právě předkládaným návrhem novely zákona o nadáciách(ďalej aj "návrh"), která byla v době psaní těchto úvah předložena k projednání Legislativní radě vlády.
2)
Při vědomí razantních změn na tomto poli, ke kterým došlo v posledních desetiletích, se takto i slovenská politická reprezentace snaží (obrazně řečeno) nastoupit do jednoho z posledních vagónů již odjíždějícího vlaku, o čemž svědčí i tempo, kterým aktuálně "tento návrh prol