Vyhľadávanie v online časopise
Online časopis
Právo a recentní sociální změna
Právo a recentní sociální změna
Prof. JUDr. PhDr.
Miloš
Večeřa
CSc.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedřa právní
teorie
Doc. PhDr.
Martina
Urbanová
Ph.D.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedřa právní
teorie.
VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M.: Právo a recentní sociální změna. Právny obzor, 98,
2015, č.5, s.455 - 467.
Law and recent social change.
Law not only reflects the existing social situation
but also plays an important role when the situation changes. Law manifests itself in its
conservative aspects, its innovative effects on the social relationships, in the actions taken by
social institutions and in the course of social processes. It acts as an independent and dependent
variable of social change in society; it is both the cause and the result of a social change. The
legal tools of social change legitimize the ongoing social changes and help to enforce them via the
authority of law. In the postmodern society with a pluralizing social structure and the growing
normative and valuerelated plurality, law contributes and supports the minimum normative and
valuerelated consensus
of society. The law's regulative, integrative and innovative functions have
become necessary in the postmodern society. The increasing complexity of a social life and the need
to restore legitimacy of the political system contribute to replacing the executive power with
hypertrophy of legislative tools. In the process of postmodernization, law not only reflects and
affirms social changes in society but it also becomes more and more important tool of social
change.Key words:
Law, social change, legal system, late modern society
Úvod
Společnost, její normativní systémy, včetně práva, hodnotové orientace, způsoby a
strategie lidského jednání se zejména od druhé poloviny 20. století dynamicky proměňují. Společnost
a společenské vztahy procházejí zásadními změnami, které bývají charakterizovány jako přechod od
moderní k pozdně moderní (resp. postmoderní) společnosti. Právo jako instituci společnosti nelze
oddělovat od doby, ve které působí, a jeho dobovou povahu nelze pochopit v abstrakci od daného
společensko politického, myšlenkového a právního prostředí, což je i základní problém
univerzalistického vymezení práva.
Sociální změnu můžeme charakterizovat jako transformaci prvků kultury a sociálních
institucí v čase (Grana, Ollenburger, Nicholas 2002: 157). Základem sociální změny je obecně
adaptace na změnu podmínek. Sociální změna je výsledkem působení řady faktorů a sociální vědci
zejména v posledních dvou stoletích usilují o vytvoření obecné teorie, která by dokázala
univerzalisticky vyložit příčiny a průběh sociální změny. Anthony Giddens (1999: 490) vhodně shrnul
do třech hlavních kategorií podněty přispívající k sociálním změnám. Mezi hlavní činitele sociální
změny zařadil fyzikální prostředí, politickou organizaci a kulturní faktory. Fyzikální prostředí v
sobě zahrnuje nejen environmentální podmínky života v širokém slova smyslu, ale i materiální
podmínky výrobních systémů a vlivy hospodářské. Politická organizace a politické rozhodování
podporuje a směruje sociální změnu dnes daleko více než v dřívějších obdobích, a to z vnějšku i z
vnitřku. Mezi kulturní faktory patří zejména rozvoj vědy a techniky, způsoby komunikace a způsoby
myšlení a cítění zahrnující i sociální ideály. Z hlediska našich úvah patří mezi kulturní faktory
sociální změny významně i právo, jehož role v kontextu pozdně moderní společnosti a právního státu
narůstá.
Neúspěšnost snah vymezit právo jednou univerzální definicí je dána nejen rozdílnými
ideovými východisky autorů, ale i faktem, že právo představuje multidimenzionální fenomén (Gerloch
2013: 21). Právo nezahrnuje jenom rovinu normativní, ale i rovinu sociální, psychickou a
axiologickou, stejně jako i rovinu informační a mocenskou. Právo není pouze sumou platných právních
norem, právních principů, právních hodnot a právních idejí, reprezentuje i podstatnou oblast
sociálního života zahrnující právní vědomí jednotlivců, sociálních seskupení a společnosti, právní
komunikaci, oblast právní motivace, soubor právního jednání, oblast právních vztahů, činnost
institucí realizující a aplikující právo a oblast právotvorby (Moore 1973: 719).
Z právně sociologického pohledu je právem především "živé právo" (living law, lebendes
Recht), jak ho charakterizoval již v roce 1913 zakladatel evropské sociologie práva Eugen Ehrlich
(2002: 497). Jde o chápání práva jako faktického právního života. Ehrlichovo živé právo není
právními větami pevně stanovené právo a přece ovládá život. Zdrojem jeho poznání jsou především
moderní listiny, ale také pozorování života, obchodu, chování, jednání a způsobů života, zvyků a
obyčejů. Obdobně i představitel americké sociologické jurisprudence Roscoe Pound (1910: 12 - 36)
staví oproti formálnímu právu v knihách (law in books) reálné právo v jeho působení, působící právo
(law in action). Právo se v tomto smyslu stává jen jednou z mnoha sociálních struktur, které
vznikají a proměňují se v závislosti na proměně a vývoji společnosti (Přibáň 1996: 129 - 131).
Niklas Luhmann v tomto směru právo chápe jako sociální systém, kdy právo a společnost musí být
nahlíženy a zkoumány ve vztahu vzájemné závislosti (Luhmann 1985: 7). Právní teorii je tedy třeba
chápat jako součást teorie společnosti (Galligan 2007: 26).
Cílem úvah autorů textu je vystihnout vztah práva a sociální změny, ke které dochází v
nastupující pozdně moderní společnosti. Z hlediska těchto úvah budou autoři právo nahlížet především
jako na soubor právních norem tvořících právní systém a činnost právních institucí aplikujících
právo ve své rozhodovací činnosti. Budou přitom respektovat fakt, že v právu bude vždy existovat
napětí mezi jeho ideálním, normativním a faktickým aspektem (Rehbinder 1971: 4). Výchozím bude pro
autory koncept právního systému jako otevřeného systému. Právo tedy nebude nahlíženo jako uzavřený
autopoietický systém (Přibáň 1996: 142), kde právo krouží samo kolem sebe a právo referuje opět k
právu.
Ve svých úvahách autoři navazují na interpretativní paradigma, které konstatuje, že
sociální realita i právo jsou konstruovány sociálně. Sociální skutečnost je pro zúčastněné skutečná
díky tomu, že ji tito jako skutečnou vnímají. Lidský svět, a tedy i právo, jsou takové, jak jim lidé
rozumějí a jak si je konstruují. Poznávání sociální reality není jen poznáváním sociální reality
samé, kde platí zákony kauzality, určenosti a účelovosti, ale je dáno i principy prosazujícími se
při sociálním konstruování si reality jedincem, jak na ně poukázali zejména Peter Berger a Thomas
Luckmann (1999). Klíčové pojmy, ideály a cíle se stále mění, tak, jak si je lidé konstruují v
procesu sociální interakce. Sociální konstrukce reality a práva nutně odvisí i od intenzity
politické moci, která se dostává do sociálního diskurzu. Soulad politické a právní skutečnosti
závisí na dosažení kvalifikované shody na určité interpretaci sociálních faktů mezi účastníky
sociálního diskurzu.
Záměrem autorů je analyzovat roli práva být samo nástrojem sociální změny v pozdně moderní
společnosti a na druhé straně míru, ve které odráží sociální změny ve společnosti. Zvážit, zda
recentní evoluční změna práva nezpochybňuje tradiční poundovskou představu, že právo má být
především sociálním inženýrstvím a dokáže tak udržet sociální rovnováhu. Autoři si proto v práci
položili základní otázku, zda je právo nástrojem cílené sociální změny v současné společnosti nebo
pouze reflektuje a potvrzuje sociální změny, ke kterým ve společnosti dochází. S touto základní
otázkou souvisí i otázka identifikovat meze práva při prosazování sociální změny.
1. Právo jako závislá a/nebo nezávislá proměnná sociální
změny
Právo moderní a pozdně moderní společnosti je spojováno především se státem, v
demokratických společnostech pak se státem právním. Právní stát představuje základní právně
politický rámec každodenního fungování práva, státu, demokratického politického systému a
společnosti.
Vztah státu a práva lze chápat ve třech rovinách:
-
Právo je před státem, může existovat i bez státu - zde máme na mysli především vztah
přirozeného práva jako prepozitivního práva, které je stát povinen pozitivovat.
-
Právo je konstituujícím činitelem vzniku a existence státu - právo dává právní formu
veřejné moci organizované ve stát, legitimizuje existenci a fungování státu.
-
Právo je produktem státu - právní řád je výsledkem právotvorné činnosti státních
orgánů, které mu dávají stanovenou právní formu a obsah. Demokratický právní stát vystupuje jako
univerzální instituce společnosti, institucionalizovaná forma sociálního života.
Právo odráží existující společenské podmínky a sehrává důležitou roli při jejich změně.
Zachycení tématiky práva a sociální změny je však komplikováno faktem, že ekonomické, ideologické,
politické a právní prvky na sebe vzájemně působí, prolínají se a dají se j
Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.
Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.
Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).
