Právo a recentní sociální změna
Prof. JUDr. PhDr.
Miloš
Večeřa
CSc.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedřa právní
teorie
Doc. PhDr.
Martina
Urbanová
Ph.D.
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedřa právní
teorie.
VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M.: Právo a recentní sociální změna. Právny obzor, 98,
2015, č.5, s.455 - 467.
Law and recent social change.
Law not only reflects the existing social situation
but also plays an important role when the situation changes. Law manifests itself in its
conservative aspects, its innovative effects on the social relationships, in the actions taken by
social institutions and in the course of social processes. It acts as an independent and dependent
variable of social change in society; it is both the cause and the result of a social change. The
legal tools of social change legitimize the ongoing social changes and help to enforce them via the
authority of law. In the postmodern society with a pluralizing social structure and the growing
normative and valuerelated plurality, law contributes and supports the minimum normative and
valuerelated consensus
of society. The law's regulative, integrative and innovative functions have
become necessary in the postmodern society. The increasing complexity of a social life and the need
to restore legitimacy of the political system contribute to replacing the executive power with
hypertrophy of legislative tools. In the process of postmodernization, law not only reflects and
affirms social changes in society but it also becomes more and more important tool of social
change.Key words:
Law, social change, legal system, late modern society
Úvod
Společnost, její normativní systémy, včetně práva, hodnotové orientace, způsoby a
strategie lidského jednání se zejména od druhé poloviny 20. století dynamicky proměňují. Společnost
a společenské vztahy procházejí zásadními změnami, které bývají charakterizovány jako přechod od
moderní k pozdně moderní (resp. postmoderní) společnosti. Právo jako instituci společnosti nelze
oddělovat od doby, ve které působí, a jeho dobovou povahu nelze pochopit v abstrakci od daného
společensko politického, myšlenkového a právního prostředí, což je i základní problém
univerzalistického vymezení práva.
Sociální změnu můžeme charakterizovat jako transformaci prvků kultury a sociálních
institucí v čase (Grana, Ollenburger, Nicholas 2002: 157). Základem sociální změny je obecně
adaptace na změnu podmínek. Sociální změna je výsledkem působení řady faktorů a sociální vědci
zejména v posledních dvou stoletích usilují o vytvoření obecné teorie, která by dokázala
univerzalisticky vyložit příčiny a průběh sociální změny. Anthony Giddens (1999: 490) vhodně shrnul
do třech hlavních kategorií podněty přispívající k sociálním změnám. Mezi hlavní činitele sociální
změny zařadil fyzikální prostředí, politickou organizaci a kulturní faktory. Fyzikální prostředí v
sobě zahrnuje nejen environmentální podmínky života v širokém slova smyslu, ale i materiální
podmínky výrobních systémů a vlivy hospodářské. Politická organizace a politické rozhodování
podporuje a směruje sociální změnu dnes daleko více než v dřívějších obdobích, a to z vnějšku i z
vnitřku. Mezi kulturní faktory patří zejména rozvoj vědy a techniky, způsoby komunikace a způsoby
myšlení a cítění zahrnující i sociální ideály. Z hlediska našich úvah patří mezi kulturní faktory
sociální změny významně i právo, jehož role v kontextu pozdně moderní společnosti a právního státu
narůstá.
Neúspěšnost snah vymezit právo jednou univerzální definicí je dána nejen rozdílnými
ideovými východisky autorů, ale i faktem, že právo představuje multidimenzionální fenomén (Gerloch
2013: 21). Právo nezahrnuje jenom rovinu normativní, ale i rovinu sociální, psychickou a
axiologickou, stejně jako i rovinu informační a mocenskou. Právo není pouze sumou platných právních
norem, právních principů, právních hodnot a právních idejí, reprezentuje i podstatnou oblast
sociálního života zahrnující právní vědomí jednotlivců, sociálních seskupení a společnosti, právní
komunikaci, oblast právní motivace, soubor právního jednání, oblast právních vztahů, činnost
institucí realizující a aplikující právo a oblast právotvorby (Moore 1973: 719).
Z právně sociologického pohledu je právem především "živé právo" (living law,