Pojetí obecných paradigmat práva pohledem Emila Svobody.

The paper is devoted to work and life of the important Czech expert in civil law Emil Svoboda; 140th anniversary of the birth will commemorate in October 2018. Emil Svoboda among others contributed to the foundation of the Faculty of Law of Comenius University in Bratislava, where he worked as one of the six founding professors in the first half of 1920s. Svoboda started his academic career before World War I at the Czech Technical University in and the Charles University in Prague. He refused traditional dogmatics that dominated legal science in Czech lands by a sociological, psychological and philosophical approach. His lawyer thinking was influenced more by Schopenhauer, Dostoevsky and Masaryk than by professors of law (with the exception of Emanuel Tilsch). Svoboda defended the idea that He believed that law should be evaluated in particular on the basis of ethical criteria. In the atmosphere of legal positivism of that period Svoboda was regarded as a solitaire, but his views did not sink.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Je osudem mnoha lidí, že i ti, již se významne podíleli na vedeckém rozvoji svého oboru a nesloužili jen jemu, nýbrž i obecným dobrým účelúm, a za svého života se dočkali uznám a poct, po čase mizí v zapomnení a pameť nanejvýš uchová jejich jméno. Potkalo to i Emila Svobodu (1878 - 1948),²⁾ který sice zústává ve vedomí části akademické verejnosti jako významný civilista, ale o nemž dnešek již mnoho neví a jehož odkaz zústává pro vetšinu juristú více či méne v mlze. Sto čtyricet rokú, které letos 2. ríjna uplynuly od jeho narození (a sedmdesát let od jeho smrti z 19. srpna), jsou dobrou príležitostí k pripomenutí jeho vedeckého významu. A to mimo jiné - a na stránkách tohoto časopisu zvlášte - i proto, že se Emil Svoboda krome jiného zasloužil o vznik a rozvoj akademického vzdelávání právníkú na té slovenské univerzite, která za existence společného státu Slovákú a Čechú vznikla na Slovensku jako první. Však také Právny obzor v minulosti význam Emila Svobody v právní vede i jeho zásluhy o slovenské právnictví nejednou pripomenul³⁾ a nezapomneli na neho ani nekterí současní slovenští akademici.⁴⁾

Není účelem tohoto pojednání podat zde podrobný životopis Emila Svobody.⁵⁾ Uvádím jen tolik, co je nutné pro predstavu o jeho pozoruhodné osobnosti, která se odlišovala od právníkú bežného typu.⁶⁾ Patrne to bylo tím, na jakém základe a pod jakými vlivy se Svobodúv myšlenkový svet a jeho juristická erudice utvárely. Jeho rodiče, nerkuli predci, ani sourozenci, ba ani širší príbuzenstvo, nemeli se Svobodovým profesním oborem nic společného. Ve svých pametech poznamenal:

K filosofii tíhnul od gymnaziálních let: Mám v knihovne soubor esejú Na zemi,⁹⁾ který Svoboda venoval 4.5.1938 Arnoštu Wenigovi. Lze tam číst tužkou vepsanou poznámku: Svobodovu neobyčejnou sečtelost a znalost literatury z nejrúznejších oború zaznamenal nejeden z tech, kdo ho znali; dobre patrná je také z rady jeho textú. V názorech na život a lidskou povahu Svobodu hodne ovlivnil Dostojevskij: Studovat chtel medicínu nebo filosofii, ale pod tlakem rodiny si nakonec vybral práva. Z tohoto oboru lidské moudrosti nadšený nebyl,¹¹⁾ ale .¹²⁾ Na pražské právnické fakulte ho nejvíc upoutal Emanuel Tilsch (1866 - 1912), který byl jako jeden z mála otevren novým smerúm v nahlížení na právo.¹³⁾

Svobodu právo plne zaujalo až za jeho púsobení na pražském magistrátu, když pracoval na agende spojené s radikálni prestavbou centra mesta zahrnující i likvidaci velké části tzv. starého židovského mesta. Z poznatkú vytežil materiál pro nekolik textú, z nichž nejvýznamnejší je dílo O reálním delení domú v obvodu bývalého pražského ghetta,¹⁴⁾ na jehož základe se autor habilitoval na C. a k. české vysoké škole technické¹⁵⁾ v Praze. Další, a co do trvalého významu dúležitejší spis Vúle vnitrní a vúle projevená právním činem¹⁶⁾ společne s dodatkem¹⁷⁾ posloužil Svobodovi k habilitaci pro Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Práve pri tvorbe tohoto díla se Svoboda blíže poznal myšlenky Arthura Schopenhauera, postupne prostudoval jeho spisy, v pametech se k nemu opakovane vrací a ve svých textech se na neho často odvolává, byť nesdílel jeho pesimismus.¹⁸⁾

V tech dobách mel Svoboda široký okruh prátel v rúzných společenských kruzích. Už pred první svetovou válkou se zapojil do verejného dení a prispíval do rúzných tiskovin: hlavne již od r. 1906 do týdeníku Prehled redigovaného právníkem a sociologem Emanuelem Chalupným. Svoboda odebíral tento realistický týdeník od prvního ročníku a vzhledem k jeho tehdejší názorové spríznenosti s Herbenovým Časem, periodikem tzv. realistické skupiny¹⁹⁾ se blíže seznamoval s Masarykovými názory.²⁰⁾ Hned po vypuknutí války byl Svoboda mobilizován na haličskou frontu, ale po roce byl ze zdravotních dúvodú vojenských povinnosti zprošten. V Praze se znovu zapojil do verejného dení.²¹⁾ Prožil tu i 28. ríjen 1918 a vyhlášení republiky, s nadšením pracoval pro její rozkvet, ačkoli neprehlížel, že se v čelo národa také Nebyl jediný, kdo si všiml, jak kariérismus poškozuje republiku.²³⁾ Presto se Svoboda ze všech sil snažil být republice užitečný. To projevil i prací ve prospech Univerzity Komenského. Ačkoli pro neho byla rozhodující jeho akademická dráha a predevším jeho spojení s Karlovou univerzitou v Praze, kde získal v roce 1924 profesuru, angažoval se také politicky v národne demokratické a pozdeji v národne socialistické strane,²⁴⁾ zejména ale v nejrúznejších soukromých i verejných institucích s posláním vedeckým, sociálním nebo kulturním a sportovním. Od roku 1919 vedl dvacet let redakci práve založeného časopisu Spolku notáŕu československých České právo. V letech 1919 až 1932 pracoval v príslušných komisích pripravujících osnovu občanského zákoníku:²⁵⁾ vedl práce na úprave dedického práva, posléze - po smrti referenta prof. Bruno Kafky v léte 1931 - mu byla sverena i práva rodinného,²⁶⁾ a následne se podílel