K historickému vývoji orgánů veřejné žaloby na území České a Slovenské republiky

The author in this contribution describes the circumstances of the birth and the most important milestones in the historical development of public action authorities both in the Czech and Slovak Republics and the process of their formation to the present form. He focuses on the initial period activitities and tasks of contemporary public action authorities and describes the development of their role, organization and scope during the most significant historical events in both countries. He reflects a long historical common tradition of public action authorities in both countries, explains the significance of some differences in various stages of historical development and points at a different method of the present constitutional laying down of these authorities. The contribution is according to the structure divided into five main chapters. In the first chapter the author focuses on the emergence and gradual development of public action authorities from the 15th century to the revolutionary year 1848 and describes their most important tasks. The second chapter deals with the further development in the years 1848 - 1918, primarily characteristic by removing autocracy state influence on the judiciary. The third chapter describes the development in the years 1918 1948, marked especially by the second World war and the fourth chapter shows the development in the years 1948 - 1989 during the era of the communist regime. The last chapter is occupied with post-revolutionary development of these authorities in Czechoslovakia and then in two separate republics to the present. A substantial part of the contribution is consisted of extensive passages from the author's rigorous thesis.

¹⁾ Vznik a vývoj orgánů veřejné žaloby vždy úzce souvisel s vývojem soudního řízení. Ve starých dobách bývalo soudní řízení jednotné a později bylo rozděleno na civilní a trestní. Řízení byla ovládána výlučně soukromými žalobami včetně trestních věcí. Vzhledem k potřebě orgánu, který by zastupoval i zájmy veřejné, byl postupem času ustanoven žalobce veřejný.²⁾

Orgán veřejné žaloby (nazývaný Úřad královského prokurátora), jenž inspiroval vznik podobného úřadu v českých zemích, původně pochází z práva středověké Francie.³⁾

Obecně se má za to, že úřad v českých zemích zřídil Zikmund Lucemburský v roce 1437a královským prokurátorem učinil Viléma ze Žlutic s úkolem jej zastupovat u soudu.

Někteří autoři však prvenství přisuzují Sezemovi z Hořešovic již v roce 1416.⁴⁾

Později zastupoval majetkové zájmy koruny u zemských soudů, vymáhal pokuty za trestné činy a stíhal činy, které nestíhal soukromý žalobce. Kromě ochrany zájmů fisku a zastupování veřejné žaloby udílel právní rady panovníkovi, podílel se na zákonodárných pracech, zastupoval poddané ve sporech vyvolaných vrchnostenským útlakem apod.⁵⁾

Od 15. století bylo na území dnešní Slovenské republiky zahájeno stíhání trestných činů ve veřejném zájmu a z úřední povinnosti, díky čemuž byly odlišeny procesní pravidla pro trestní a soukromé záležitosti v působnosti soudu. Trestní řízení zahajoval soud na podnět určených státních orgánů, důkazy si vyhledával sám (obdoba vyšetřujícího soudce) a využíval torturu (mučení při výslechu), která byla zrušena až v 18. století.

Společný právní vývoj obou zemí se datuje od roku 1526, kdy se vlády ujal Ferdinand I. Habsburský, který získal českou i uherskou korunu a vytvořil personální unii, z níž později vznikla centralizovaná absolutistická monarchie.

Za dob Uherska přibyl v městské správě i tzv. "fiskális" (prokurátor⁶⁾ ), který vedle dalších úředníků vystupoval jako městský právní zástupce před úřady.⁷⁾ Z pohledu dalšího vývoje orgánů veřejné žaloby bylo významné, že díky nárůstu počtu případů musel královský prokurátor ke konci 16. století přijmout spolupracovníky a díky tomu vznikl úřad, jehož se stal představeným - prokurátorský komorní úřad.

Obnovené zřízení zemské z roku 1627 potvrdilo jeho postavení v českých zemích a jako veřejnému žalobci mu svěřilo stíhání trestných činů. I přes tyto okolnosti však jeho význam ustoupil, neboť v 17. století se začalo široce uplatňovat inkviziční⁸⁾ řízení.⁹⁾

Díky rozšířenosti tohoto řízení a snížení významu orgánů veřejné žaloby se v 17. a 18. století označovaly jako fiskální úřady a stíhaly nepravé šlechtice, kontraband atd.¹⁰⁾

Obžalovací řízení, které tehdy nebylo využíváno, bylo zrušeno až v roce 1788.

Buržoazní revoluce v roce 1848 odstranila vliv absolutistického státu na výkon soudnictví a poprvé se objevily provizorní státní zastupitelství určené ke stíhání tiskových věcí. K položení základů jejich činnosti a posílení jejich postavení však došlo až přijetím Stadionovy oktrojované ústavy z roku 1849, která zároveň odstranila inkvizici a uplatnila zásadu obžalovací v trestním řízení.¹¹⁾ Jejich organizaci zřídil organický zákon¹²⁾ s odkaz